Tradice martinských ohňů, které se zapalovaly po celém Německu, Holandsku a v Belgii, byla udržována v 19. století jen v určitých oblastech. Martinské ohně symbolizovaly také vyřezávané svítilny z krmné řepy a tykví, nošené na holi s uvnitř zapálenou svící.
Jakmile se v předvečer svátku svatého Martina setmělo, rozzářilo se na kopcích a podél břehů Rýna mezi Kolínem a Koblencem tisíce ohňů, obzvláště v oblasti Sedmihradského pohoří. Ve 30. letech 20. století planuly v této oblasti na březích Rýna nejen na tisíce ohňů, ale pasáci v těchto krajích předstupovali před své chlebodárce převlečeni za sv. Martina a předávali jim zázračný svatomartinský prut. Ve Švábsku, Braniborsku a Vestfálsku byly děti obdarovávány ořechy a jablky.
Na začátku 20. století se ulice měst v Dolním Porýní plnily po několik večerů zpěvem a halasnou mládeží, oslavující svátek sv. Martina zapalováním martinských ohňů a průvody s hořícími pochodněmi a lampiony z barevného papíru nebo vydlabané řepy. V Düsseldorfu se martinský večer stal vyloženě národní oslavou.
V některých oblastech obcházely děti s lampiony a svítilnami dům od domu s martinskou koledou. Zejména na severu Německa se mládež maskovala a ve Slezsku nechyběl martinský rohlíček.
Podzimní lampionové průvody na způsob německých pořádala zejména Československá obec sokolská. Konaly se však k oslavám narození Miroslava Tyrše, či ke vzniku republiky 28. října.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Wikipedie
vyobrazení: pohlednice a ilustrace, autor neznámý, Düsseldorf 1863 - Den sv. Martina
