Ve středověku bývalo běžným zvykem chodit také o svatém Martinu na koledu. V té době se vůbec koledovalo často, koledování totiž bylo i jakousi formou žebroty. Martinskou koledou si v Čechách ve 14. století přilepšovali nejen chudí žáci a kanovníci, ale také kati. Těm však zakázali koledu staroměstští konšelé už v r. 1390. V 15. století byly martinské kolední obchůzky povoleny už jen dětem a ve městech žákům (studentům).
Koledovali po domech zámožnějších měšťanů a ve svých koledách, z nichž se některé z 15. století zachovaly, se dovolávali štědrosti svých spoluobčanů podle sv. biskupa Martina, který se s prosícím žebrákem rozdělil o svůj vlastní plášť. A když nevyžadonili husu, spokojili se s trochou peněz, či jiným dárkem. Postupem doby martinská koleda v Čechách a na Moravě vymizela.
Obrázek veselostí a starodávných radovánek na sv. Martina živě vykresluje Selská pranostika z r. 1710. Vyčerpává vše, co naše předky těšilo a bavilo na sv. Martina za starých časů:
