Chasa oslavuje ukončení služby a podepisování smluv nových
Obecním zaměstnancům a čeledi končívala ve starších dobách na Martina služba, někde končila o Vánocích, na sv. Štěpána. Čeledíni, děvečky a služebnictvo měnili u sedláků službu, odcházeli ze staré a nastupovali na novou, a tak v tento den dostávali roční výplatu. Na Šumavě se v tuto dobu uzavíraly smlouvy s obecními pastýři. Vše bývalo spojeno s oslavou, které se říkalo všelijak - "bejkova svatba" (Čechy), "martinská sýpka" (Morava). Při hostině se podávala pečená husa, koláče a pivo (v jižních Čechách se "bejkova svatba" slavívala až na Ondřeje, tedy 30.11.)
Dosluhující chase také byly rozdávány martinské rohlíky a pokud již měli někde jinde službu sjednanou, říkávalo se tomuto dosluhování „martinkování“.
Martinkové tak měli velkou příležitost k oslavě, k tomuto účelu dostávali volno a většina se vracela slavit domů. Někteří mládenci pili s takovou vervou, že za celý rok vydělané peníze prohýřili. Hodování o sv. Martině bylo často spojeno s výstřednostmi a neslušnou nestřídmostí, proto vešlo v takovou ošklivost, že o někom říci, že „martinka světil“ bylo pohanou. Přeneseně znamenalo slovo „martínek“ v 15. – 16. století tolik co rozpustilý člověk a výraz „martinkovat“ měnit, hledat službu, ale i být na zahálce a světit Martínka – hlučně hodovat.
