Má milá, pojď, přisedni blíž

Má milá, pojď, přisedni blíž

Má milá, pojď, přisedni blíž,
ať zobejímám Tebe;
Pánbůh Ti krásnou duši dal,
žes jako anděl z nebe.
 
Mně jest tak často, jako bych
se zpovídat měl Tobě,
leč slova v ústech zamknutá
tak jako mrtvý v hrobě.

A co tak často Ti chci říc,
to ani jména nemá,
má duše toho plna jest,
leč ústa moje němá.

Jen když Tě mám obejmutou
a duši v Tebe vhroužím,
tu zdá se mi, že všechno víš,
co povědět Ti toužím.