Loďka
Mráz venku do oken dýchá,
čas štědrovečerní,
světnička nevelká, nízká,
útulná, teplo v ní.
Tam děti na vodu pouští
loďky ze skořepin,
čí nejdříve potopí se,
ten smrti klesne v klín.
Tam bledých děvčátko tváří
sleduje loďku svou,
a pomněnkové dvě oči
otázek plny jsou.
Oh, její, jistě ta nejdál
popluje — Kam, kdo ví?
— zvlní se voda a loďka
se její potopí . . .
autor: Karel Babánek (1872, Březové hory – 1937, Praha), Rozkvět, 1910, č. 24
vyobrazení: pohlednice
