Začátkem listopadu u nás probíhá jeden z největších křesťanských svátků, Svátek všech svatých a Dušičky. Listí opadává, stromy smutně ční k nebi, příroda se přizpůsobila k truchlivé náladě tohoto dne a člověku se vkrádá na mysl pomíjivost tohoto světa. Je to období, kdy na hrobech nebo v teple domova zapalujeme svíčku za své drahé zesnulé. Dobový obrázek tuto tklivou atmosféru popisuje takto: „Dítky okrašlují hrob někoho ze svých blízkých. Vkládají lásku a vděčnost svou do prostých ozdob na chladný náhrobek, když nemohou jich projeviti již tomu, jenž v pokoji zde odpočívá. Může to být maminka nebo tatíček a jistě jim nějaká slza ukápne na ztuhlou zemi, snažíc se prodrati dolů, aby jej vzkřísila, jako ona živá voda v pohádce. (1905)
Po dušičkách zpustla a osiřela pole, všechen život utekl do nízkých doškových chalup vesnice pěkně k teplu kamen. Listopad byl vždy vůbec smutný měsíc, snad nejsmutnější mezi všemi. Naštěstí měl jedno velké rozptýlení a tím byly Martinské zvyky, spojené s křehce, do červena upečenou husičkou, která se zapíjela vínem. Říkalo se: „Radost Martina – jest husa a džbán vína“. A nebylo-li víno, bylo jistě pivo.
