Kováře a pastýře potřebovali hospodáři jako soli, bez nich se žádná obec neobešla. K nim se přidružil ponocný a někde také polní a lesní hajný a husopas. Kovář, tak jako pastýř sjednával většinou svou službu od Martina 11. listopadu. Kovářova práce se nelišila od té, kterou známe z filmů a pohádek. Dělal nové podkovy a opravoval staré, ostřil pluhy, dělal nové pluhy, svařoval povozy atd. Kovář užíval obecní pozemek. Někde také dostával osyp, obyčejně jen tam, kde obecní pozemek neměl.
Zajímavé je, jak si kovář někde vedl knihu (účty): Sřízl dvě prkénka, která k sobě přesně přiléhala. Okoval-li koně, přiložil prkénko k prkénku a rašplí na nich udělal tolik vrubů, kolik podkov přikoval. Jedno prkénko, na němž bylo poznamenáno číslo domu hospodáře, si ponechal kovář a druhé si vzal hospodář, jenž si dal koně okovat. Když bylo prkénko plno vrubů, zaplatilo se, vruby se odstranily pilníkem nebo hoblíkem a dělaly se vruby znova. Takovéto účtování bylo doloženo i u starých Čechů.
Kovář byl také trochu koňským zvěrolékařem. Ráno na svatého Štěpána chodil do všech stavení, kde měli koně, čistil koním huby a bylo-li zapotřebí, také jim pouštěl krev. V každé konírně již měl připravenou opálku ovsa, kterou dostal, ať již jeho pomoci bylo zapotřebí či nikoli. Kromě toho zastával kovář úřad zvoníka, s nímž byl spojen roční plat 6 zl. Někde se držela pověra, že když se někde ukázala hrozivá mračna, tak se proti nim zvonilo a troubilo.
Kovář si musel „zjednávat“ prodloužení svého působení ve vsi hostinou pro sedláky. Většinou na počátku června prosil obecní kovář představeného, aby dal „hromadu“. Druhý den na to běhalo již po vsi děvče s ohláškou, která byly přilepena na „palici“, aby se sešli sedláci u představeného příští neděli po požehnání, že se bude „jednat“. Obecní kovář přichystal pro své pány dva velké bochníky bílého domácího chleba, dva talíře kyselého sýra, kopu vajec natvrdo vařených a půl hektolitru piva. Světnice byla většinou plná a bafalo se, že nebylo v sednici vidět. Když se sousedi trochu podveselili a jazyk se jim více rozvázal, tázal se kovář, jsou-li s ním spokojeni a zároveň je žádal, aby mu kovárna zase byla ponechána a s tím ovšem i něco polí, kovárně přidělených. Pitka svědčila o dobré shodě mezi obcí a kovářem.
Pro ty zvědavější ještě uvádím, kolik si kovář mohl vydělat: Za novou podkovu dostával 5 kr., za starou 3 kr., za naostření pluhu 3 kr., za svařování ráfu 30 kr., za nový pluh s deskou 1 – 1,5 zl.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: časopis Český lid, l.p. 1900
vyobrazení: ilustrace, autor H. Kempter
