"Tam, kde z života se těší každý tvor v tom světa ráji,
tam se nikdo neprohřeší, když miluje v květném máji!"
Láska není samozřejmostí jen v květnu. Snad jen atmosféra rozkvetlé přírody a nálada „měsíce lásky“ v lidech jitřila více než jindy milostnou touhu a její opětování bylo dáváno najevo mnoha způsoby. Byly to např. živé květy, jako atribut mládí, které nosilo děvče za živůtkem a mládenec na klobouku. Zvláštní význam dostala květina tehdy, když byla darovaná, jak dokládají i folklórní texty:
Ještě si písničku zazpívám, kytku rozmarýny v ruce mám, kytku rozmarýny,
dvě růže červený, karafiáty, levandule, žes byla dítě mé.
Významnějším darem byl kapesní šátek, šáteček osobně dívkou vyšitý s motivem lásky, srdíčkem, holubičkami, s nápisem Z lásky. Mládenec ho pak nosil jako fetiš při sobě, často na srdci, tj. v kapse vesty nebo kabátu, jindy zasunutý za poklopcem kalhot, jak se dosud tradičně nosí u krojů Slovácka.
Dárků z lásky je více, patří sem i kraslice často doplněné milostným veršíkem, stejně jako pouťová perníková srdce a nelze vynechat ani písemné projevy, hlavně to byly milostné dopisy, které byly zajímavé i svou výtvarnou stránkou s obrázky.
Lidová tradice má však silnější výrazové prostředky k vyjádření citu a tím lidové milostné písně, strhující nejen obsahem a formou, ale i způsobem podání. V atmosféře tance a společného zpěvu, v prostředí provoněné jarní noci, kde osobní vyznání provází jistá dávka ostychu. Příkladné jsou pro toto spojení milostné písně jihočeské:
Já milou mám, daleko tam, daleko široko, že nevím sám.
Má milá je za Dunají, a já bych šel za ní, nevím kady.
Na Chodsku je dodnes oblíbená milostná píseň:
Ouzká je mi ouzká k mé panence cesta, nebyla by ouzká, kdyby byla láska, šel bych za ní dneska. – Zlatá je mi, zlatá, k mí panence cesta, vona je mi zlatá, protože je láska, půjdu za ní dneska.
Na Slovácku se často zpívá tato píseň:
V Zarazicách krajní dům, měl jsem já tam frajárečku. Bože můj. – Kdyby mi ju chceli dát, věděl bych ju, ach můj Bože, milovat.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Čtvero ročních dob v lidové tradici: Jiřina Langhammerová
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý a druhá pohlednice z Chodska: Fr. Rosler
