V křesťanství je křest jednou ze svátostí a představuje očištění od hříchů a přijetí člověka do nového společenství, společenství křesťanské církve. Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě Jana Křtitele, který podle Nového zákona pokřtil Ježíše v řece Jordánu. Původně se při křtu nořilo do vody celé tělo (nahé), proto se v raném křesťanství budovaly v kostelech pro úkon křtu bazénky. Později se stal křest aktem symbolickým: kněz při křtu nalije trochu svěcené vody na hlavu křtěného se slovy: „Křtím tě ve jménu otce Otce i Syna i Ducha svatého.“ Ve většině církví získává při křtu neofyta (tedy pokřtěný člověk) nové jméno, které symbolizuje nový život ve víře.
České slovo „křest“ je odvozeno z řeckého „christos“ a znamená pomazaný. Křesťan (řecky „christianos“ je pak stoupenec Krista, tedy ten, kdo se hlásí k některé z křesťanských církví. Křesťané věří v jednoho boha, vyznávají Ježíše Krista jako Spasitele a Božího syna. Rituál, kterým se člověk formálně stává křesťanem je právě výše uvedený křest.
