Klekání
Tiše zmírá letní den,
slunce se již sklání,
zvonek ve vsi rozechvěn
zvoní na klekání.
Jak by za nás všecky, slyš,
volal v nářku mnohém:
„Ty, jenž víc se nevrátíš,
s bohem, s bohem, s bohem!
Za to, co jsi vnesl sem
záře, tepla, plesu,
na hrob ti svým hlaholem
vděčnost srdcí nesu.
Za to, co jsi zašil v hruď
dobra, nalil v rány
nadějí a léků, buď
na vždy požehnaný.
A za to, kdes přines bol,
buď ti odpuštěno,
tak už to chce zemský dol,
to už lidské věno.
Však jsi vůli neměl zlou,
dals co v brašně tvojí,
a z těch, kdož jdou za tebou,
jeden zas to zhojí."
autor: Antonín Klášterský (1866, Mirovice – 1938, Praha)
z knihy: Slunný den a jiné verše pro děti, 1918
vyobrazení: ilustrace z knihy,
autor: František Schneiberg (Šnajberk) (1883, Slaný – 1934, Praha)
