Když jednou šel pán Ježíš se sv. Petrem skrze ves uslyšeli z jednoho domu housle a dudy a jakýs hoch jim pravil, že v tom domě slaví svatbu. Tu pán Ježíš pravil k Petrovi: „Vejděme tam, Petře, mladému párku budeme přáti mnoho štěstí a dáme jim něco na památku. Ale pamatuj si Petře, kromě chleba a soli ničeho se nedotkneme, neboť jsou to chudí lidé!“
Když vešli do chaloupky, otec je uvítal, podal jim chleba a soli a pozval je, aby se posadili mezi hosty. Na stole bylo množství pěkných koláčů, ale pán Ježíš jedl jenom suchého chleba. Avšak sv. Petr by rád ochutnal také koláče, ale pamětliv slov mistrových, netroufal si sáhnout do nich. Když, ale později mistr s některými hosty vyšel ven, dal se sv. Petr přemluvit, vzal si koláč a byl rád, že mu jich nandali ještě plné kapsy. Ale sníst si přece žádný netroufal. Když pán Ježíš opět vstoupil do světnice, obdaroval ženicha a nevěstu, a na to šli opět dál.
Brzy na to přišli do lesa. Sv. Petr uviděl, kterak Kristus se zabral v myšlenky a zůstal několik kroků za ním, šibnul tedy do kapsy a již chtěl do koláče kousnout, ale v tom se pán Ježíš za ním ohlédl. Pán Ježíš se ho tázal, co to jí? A tu sv. Petr rychle koláč upustil a povídal, že nic. Kristus nic neřekl a maje hlavu sklopenu šel dál. Když sv. Petr pozorně druhý koláč vytáhnul a chtěl do něho kousnout, Kristus se opět obrátil: „Petře, co to jíš?“ Sv. Petr rychle koláč upustil a odpověděl: „Nic.“ A tak to šlo, až sv. Petr i poslední koláč upustil, neboť pokaždé se Kristus obrátil a otázku svou opakoval. Konečně pravil Kristus: „Milý Petře, vrať se a seber ty všelijaké nici, které jsi před tím do mechu zahodil.“ Sv. Petr se hanbou začervenal a šel nazpět.
Když se opět vrátil, podal Kristu to, co našel a pravil: „Pane, nic jsem na cestě nenašel mimo toto. Zdaleka se mi to zdálo, jako by to byl malý koláč, ale když jsem se po tom shýbnul, bylo to přirostlé a já poznal, že je to ne známá rostlina „Ano, vskutku je to rostlina,“ odpověděl Kristus, a vyrostla z božího dárku, jejž jsi ty, Petře, lehkomyslné zahodil.“ A to byly houby. Sv Petr prosil Krista za odpuštění, ale musil je vzíti do nejbližší vesnice a tam je jedna chudá vdova uvařila, a všichni si
na nich pochutnali. A když houby vyrostly z dárku chudých lidí, chtěl Kristus, aby opět chudí lidé jimi se nasytili. A proto roste tolik hub v lesích.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Květy, 1868,
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
