Když jednou šel pán Ježíš se sv. Petrem skrze ves uslyšeli z jednoho domu housle a dudy a jakýs hoch jim pravil, že v tom domě slaví svatbu. Tu pán Ježíš pravil k Petrovi: „Vejděme tam, Petře, mladému párku budeme přáti mnoho štěstí a dáme jim něco na památku. Ale pamatuj si Petře, kromě chleba a soli ničeho se nedotkneme, neboť jsou to chudí lidé!“
Když vešli do chaloupky, otec je uvítal, podal jim chleba a soli a pozval je, aby se posadili mezi hosty. Na stole bylo množství pěkných koláčů, ale pán Ježíš jedl jenom suchého chleba. Avšak sv. Petr by rád ochutnal také koláče, ale pamětliv slov mistrových, netroufal si sáhnout do nich. Když, ale později mistr s některými hosty vyšel ven, dal se sv. Petr přemluvit, vzal si koláč a byl rád, že mu jich nandali ještě plné kapsy. Ale sníst si přece žádný netroufal. Když pán Ježíš opět vstoupil do světnice, obdaroval ženicha a nevěstu, a na to šli opět dál.
