Když za pradávných časů pán Ježíš se sv. Petrem cestoval po Čechách přišli také do Krkonoš. Lidé, co tam bydleli, byli jen chudí pastýři a sbírali kořínky, ale pocestné rádi u sebe uvítali a pohostili, jak mohli. Proto se Kristus rozhodl, že za jejich pohostinnost je odmění a že je učiní bohatými lidmi. Od toho času bylo v horách mnoho ryzího kovu, v bystřinách bylo mnoho zlatého písku, v údolích bylo spoustu drahokamů, a i nejšpatnější kámen na poli měl nějakou zlatou nebo stříbrnou žílu. Ale bláhoví ti lidé ani netušili, co za bohatství, co za drahé kameny a ryzí kovy u nich se nacházejí a nedotkli se ničeho až konečné lidé podivně ošacení z „Vlašské země“ každý rok přicházeli, kteří v údolích i v hlubinách skvosty vyhledali a tajně je s sebou odnášeli. Tenkrát jeden z těchto kameníků vyslovil se takto:
„Tady v Čechách mnohý hodí kamenem za krávou
a kámen má desetkrát takovou cenu co kráva.“
Tím bylo vyzrazeno, že v Krkonoších jsou veliké poklady, z nichž mohou se vystavět ty nejkrásnější zámky. Domácí lidé počali také hledali zlato a drahokamy, avšak našli toho již jen málo, neboť „Benátčané“ již skoro všecko odnesli, a tak zůstali chudými jako před tím.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Květy, 1868,
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
