Martinská pranostika o bílém koni je spolu s Medardovou kápí a ledovými muži asi nejznámějším povětrnostním pořekadlem v roce. Kde se vlastně vzala a jakou má historii?
Jan Munzar se domnívá, že v době vzniku rčení byl kůň vlastně jediným dopravním prostředkem a z toho patrně vznikl příměr o příchodu prvního sněhu v listopadu. Mimo to kalendářní patron Martin byl podle lidové víry dragounem, který jezdil na koni. Máme i další průpovídky, které jsou spojené s koněm: „Září jezdí na strakaté kobyle“ a „Podzim na strakaté kobyle jezdí.“ Strakatá kobyla se může v prvním případě vysvětlit třeba pestrým podzimním zbarvením listí, ve druhém pak nástupem střídavého (proměnlivého) počasí.
Pokud nahlédneme do starých sbírek pranostik, tak zjistíme, že pranostiku o bílém koni neuvádí nejen Patrliciův kalendář z roku 1617, tak ani sbírka A. Strnada z konce 18. století a nezná ho dokonce ani soubor selských pravidel z roku 1846. Kůň se objevuje v souvislosti s Martinem poprvé až v Čelakovského „Mudrosloví“ z roku 1852: „Padá-li první sníh toho dne, říkáme že svatý Martin přijel na brůně.“ Stále to však není bílý kůň, nýbrž brůna. Téměř shodně je uvádí i F.J. Studnička v r. 1868: „Svatý Martin rád jezdí na Brůně.“
Brůna se objevuje i v pamětech F.J. Vaváka, zde je zápis z roku 1804: „Jedenáctého pak zatím, když přijížděl svatý Martin místo brůny měl vranou jen a pršelo v ten celý den. Ještě víc v celý čas noční pršel déšť hustý a mocný, že dne dvacátého z rána voda v polích všudy stála.“
První zmínku o Martinově bílém koni najdeme až ve slovenské sbírce přísloví A.P. Zátureckého z roku 1896, nacházíme zde nejen rčení: „Sv. Martin chodí na sivkovi“ odpovídající pořekadlům s brůnou, ale objevuje se zde i hledané úsloví „Sv. Martin chodí na bielom koni.“
Podle Hospodářského slovníku naučného z roku 1905 se dovídáme co se míní brůnou: Jde o koně, jehož základní barva srsti jest bílá, avšak s krycí srstí barvy červené, hnědočervené až černé. Brůny se rodí ryšavé, hnědé až tmavohnědé, také černé, jen brůna atlasová neboli bělouš rodí se špinavě bílá. Vybarvením nabývá pak brůna barvy sivé (sivka), černé nebo rudé (muchař), modravé (brůna železná) a jablkové (brůna plesnivec). Brůna atlasová nabývá v kůži barvy makové, v srsti, hřívě a ocasu bílé, na kopytech běložluté. V stáří brůna opět zbělá (zšediví). Takže bělouš je pouze jednou z barevných variant brůny.
Pranostiky:
- Padá-li první sníh toho dne, říkáme, že svatý Martin přijel na brůně. (1852)
- Svatý Martin rád jezdí na brůně. (1868)
- Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
- Svatý Martin přijede na bílém koni a zabílí svět.
- Martinův kůň, zalehá dvůr.
- Svatý Martin přijíždí na bílém nebo vraném koni.
- Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá; přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
- Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
- Padá-li sníh toho dne nebo v noci, říká se, že svatý Martin přijel na bílém koni.
zdroj: knižní archív Antonín Vik a Medardova kápě - RNDr. Jan Munzar, CSc., 1985
vyobrazení: fotografie
