Boží muka postupem let vystřídaly kapličky. Většinou je najdeme v polích, na návsi vesnic a městeček. Kapličky můžeme rámcově rozdělit na kapličky bez vnitřního prostoru, kapličky s vnitřním prostorem a vestavěné kapličky.
Jejich vznik souvisí s nařízením císařovny Marie Terezie, a sice s ohňovým patentem. Vydala ho v roce 1751 a mimo jiné říkal, jak se má stavět, jaký má být poměr mezi materiálem zděným a dřevěným, jak vysazovat stromy. A kromě toho také nařizoval, že má být v každé obci z protipožárních důvodů zvonice, a tak začaly na vsích vznikat jednoduché zvoničky, které byly nejdříve dřevěné, tzv. vidláky. Byl to jenom kmen, který se nahoře rozevíral do véčka a v tom byl zavěšen zvon. Bohatší lokality začaly tyto zvonice nahrazovat zděnými stavbami, a začaly vznikat první kaple. Pořád ale měly prioritně funkci zvonice. Ale v obcích, ve kterých bylo do kostela, ke kterému byli přiřazeni, daleko, začaly být tyto stavby využívány ne jako náhrada, ale doplněk kostela. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice. Kapličky sloužily i k běžné potřebě venkovského lidu, ráno jej časně budily, svým hlasem ho volaly k obědům nebo zase k večernímu modlení.
