Jmelí na Vánoce je pro nás obyčej cizího původu, tak jako vánoční stromek. Tato rostlina se k nám dostala z Anglie, kde bez jmelí a česmíny by snad ani Vánoce nemohli slavit, tak jako by nemohli být německé Vánoce bez vánočního jedlového stromku. Tak jsou tyto zvyky v těchto zemích hluboce zakořeněny.
Podle Čeňka Zíbrta bylo jmelí do našich štědrovečerních zvyků zasazeno uměle a pokud mu je známo, tak staří pamětníci vrtí hlavou, co že to znamená zavěšovati na Štědrý večer a přes vánoční svátky pod lampu nebo pod lustr chumáče zelené rostliny s bílými bobulkami. Když se pak, ale pod jmelím rozproudí vánoční blahopřání, čtverácké škádlení a líbání, nezdá se tento nevinný obyčej již tak novátorský a nebezpečný. (kolem roku 1890)
Ještě, než věšení jmelí u nás zdomácnělo tak dávno před tím se jmelí ujala i křesťanská symbolika.
Legendy o jmelí:
Lidový jazyk si pak jmelí přejmenoval na „svaté dřevo kříže“ a to proto, že křesťané mezi sebou tradovali, že jmelí bylo dříve volně rostoucím mohutným stromem. Z jeho větve prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po 33 letech strom porazili Římané a z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Strom se hanbou zmenšil v malé keříky a stejně jako věřící jsou částečně živi z Kristova těla, tak i jmelí žije zčásti ze živin stromů. Zahrnuje však dobrem všechny, kdož pod ním projdou. Patrně i pro tuto symboliku se v křesťanské tradici jmelí udrželo jako celosvětový symbol vánočních svátků.
