Je tichá noc . . .
Je tichá noc a ještě ven
si vyjdu na zápraží;
ať sebe víc jsem unaven,
to ticho mne tak blaží!
Nad polousvětlým dvorem mým
je obloha tak hvězdná,
tak hluboká! — já zahledím
se do jejího bezdna.
Z mé jizby na dvůr padá zář
jak pruha pozlacená;
hle, opřena tam o polštář
spí s děckem moje žena.
Vše mlčí; v sadu šeptají
jen listy hrušně zticha,
a dobytek můj ve stáji
tak spokojeně dýchá.
autor: Josef Václav Sládek (1845, Zbiroh – 1912, Zbiroh),
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
