Ať žije Jan!
Variatnou je Johan. Mužské křestní jméno hebrejského původu, které pochází ze slova Jochanan a je složeninou výrazů Jahve, tedy "Bůh" či "Hospodin", a chanan, což znamená "smilovat se nebo milost". Jméno tedy vykládáme jako "Bůh nebo Hospodin je milostivý". Z německého Johannes vychází i české jméno Hanuš.
Jméno Jan si dlouhodobě drží v ČR druhou příčku v žebříčku oblíbenosti, u nás jméno užívá cca 295 000 mužů. Jeho popularitu zvyšuje také 23 papežů, kteří jej oficiálně užívali.
Taky vás už jako malé napadalo, jak je možné, že se “hloupý Honza” ve skutečnosti jmenuje Jan? V Čechách a na Moravě tolik oblíbené jméno pochází původně z hebrejského jazyka a jeho hebrejská verze zní Jochanan. Do němčiny bylo jméno převzaté ve verzi Johannes a brzy se začalo v domácnostech zkracovat na milejší a kratší Hans. No a z Německa už to byl jen kousek na území dnešní České republiky, kde si naši předkové z Hanze udělali Honzu.
Hanácké pošklebky jménům:
Jan baran, basista, prodal gatě za tři sta,
a čepicu za guláš — bude z něho Mikuláš.
Jedna dvě — Honza de, nese pytel mouky,
máma se raduje, že napeče vdolky.
Honzo šedivej, jen se podívej,
jak tá muzika, pěkně ťuliká!
Jan, baran, bot, přeskočel plot ;
přeskočél dvě deské,
hledal tam Terezké —
Terezkè só toť!
Janek můj veze hnůj
já su jeho dranda,
on by za mne dušu dal
— já bych ho ohrála!
Jan, baran, bôbenik,
hnal kočké přes rebnik,
jedna mo otekla,
on za ňó do pekla,
a z pekla do ráje,
pámbu mó tam vélaje.
Přešil dom s plačem,
dostal karabáčem!
Jan, baran, bôbeník,
hnal koze přes rèbnik;
jedna se mô vokotila,
drôhó môsel podojit!
Jane, máš kobylu v jamě,
di povědět mamě.
Než mama přišla,
už kobyla vyšla!
Jankô, nech spánkô,
kuj kose za rose.
Honzíku, dobrá kaša na mlíku,
ešče lepší na smetaně,
že ji Honzík nedostane!
