Hudebníci
Cvrček běžel do březinky
přeskakoval kalužinky,
aby tam byl už;
aj, tam v trávě podél křoví
s mandolínou libě hoví
sobě jakýs muž.
Slunečko, hle, s nebe padá,
osvěcuje les i lada,
svítí spanile;
v tom již cvrček k šotku běží,
v černých šatech, očka svěží,
hledě naň mile.
Praví k němu: »Kmotře milý,
zahrajem si spolu chvíli,
zahrajem si hned!
Umíš hráti mandoiínu,
já zas housle mám v svém klínu,
půjde to jak med!"
Šotek, že prý ihned počnou!
Začal hráti svižnou skočnou
struny naladiv;
se všech stran hned vybíhali paroháči,
brouci malí, byl to věru div!
Skáčí všichni na paloučku.
Čím dál, tím víc je tam broučků,
svižných střevlíků;
mravenečků, i čmeláků,
různě jiných darebáků,
líných chroustíků.
Píseň houslí letí v pole,
tam též tančí všichni v kole,
luční koníci;
píseň jásá, hlučí, zvoní,
lesy šumí, květy voní,
s rosou na líci.
"To je lesku! To je krásy!"
Bzučí hlas té drobné chasy,
"tuze velký ples!"
Čas je k tanci, však též k práci,
proto se teď všechno vrací,
ve svůj starý les!
zdroj: Kytice básniček, autorka: Viola z Prácheňska (1877, Horažďovice - 1945, Praha)
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
