Ať žije Horymír!
a pověst o jeho bájném skoku
Mužské křestní jméno slovanského nebo keltského původu. Jeho význam není dosud upřesněný. V případě slovanského původu (snad ze 16. století) se vykládá jako "ten, kdo se snaží o mír s horami"; případně i jako "ten, kdo se snaží o mír s horníky" nebo "ten, kdo ochraňuje mír v dolech".
V případě keltského původu se vykládá jako spojení slov Hor(s)a - anglosaský tvar jména "bohyně koní" a maro "velká, slavná". Jméno by tedy znamenalo "slavná bohyně koní". Někdy je jméno spojováno s latinským jménem Montanus, jehož česká podoba by pak měla význam "hora".
Domácí podoby: Horek, Horyna, Horymírek, Míra.
V české historii se setkáváme s mytologickou postavou Horymírem z Neumětel. Dle českých pověstí dokázal Horymír se svým koněm Šemíkem skočit ze skály na Vyšehradě. Dalším nositelem jména je například český básník a malíř Horymír Zelenka.
Jmeniny slaví 29. února, tedy pouze v přestupném roce.
V kalendáři se objevoval v roce 1952, 1956 a nyní pravidelně slaví od roku 1960.
V kalendáři se objevoval i 28. února, a to v letech 1951, 1953-1955 a 1957-1959.
V roce 2016 u nás jméno užívalo 160 mužů.
Pověst o Horymírovi:
Vládce Křesomysl se nechal okouzlit stříbrným a zlatým kovem. Chtěl proto, aby se lidé místo zemědělství věnovali těžbě drahých kovů. Avšak čím více lidí pracovalo v dolech, tím méně bylo chleba. „A bude hůř,“ uvědomili si někteří a vydali na Vyšehrad promluvit Křesomyslovi do duše. V čele těch odvážlivců byl neumětelský vladyka Horymír. Král byl však příliš chtivý zlata. Vladykové odešli s nepořízenou. Když se o tom ale dozvěděli kovkopové, slíbili Horymírovi pomstu. Jak vítr se za ním vydali do Neumětelů, aby ho zabili. Řev rozlícených mužů se nesl tichou nocí a vzbudil Horymíra. Na nic nečekal, skočil na svého koně Šemíka a cvalem davu uprchl. Když se ohlédl, spatřil, že je jeho ves v plamenech. I přislíbil zlatokopům pomstu.
Vrátil se do Neumětel a svolal všechny své příbuzné i sousedy. V noci vtrhli do hornického tábora a všechny pobili. Když se to dozvěděl Křesomysl, rozhodl, že Horymír bude za svůj čin popraven svým vlastním mečem. Před popravou se ještě Horymíra zeptal: „Máš nějaké poslední přání?“ „Rád bych se projel na svém koni Šemíkovi,“ požádal Horymír. Křesomysl v tom neviděl problém: „Kůň nemá křídla, tak ti odsud nepomůže.“ Horymír měl ale pod čepicí. Nasedl na Šemíka, rychle se s ním rozjel a hop přes hradební val, pod nímž byla vltavská tůň. Bylo to hluboko. Šemík s Horymírem padli do hlubiny a vylezli na břeh. Všichni jen užasle zírali, jak ti dva spolu uhánějí k Neumětelům.
