„Štědrý den“ dostal název, který vyjadřuje nejen štědrost mezi lidmi, ale rovněž štědrost boží, neboť Bůh poskytl lidstvu dar nejštědřejší, svého syna. Již samotný název Štědrý večer je u nás doložený od XIV. století. V roce 1397 napsal učený benediktinský mnich Jan z Holešova: „Boží milosti darována, jest spása člověčenstvu narozením Páně. Proto se právem zve Štědrý večer.“ Tento popis z doby panování krále Václava IV. je zcela výjimečný. Můžeme být na něj právem pyšní, neboť žádný národ v Evropě nemá ze své minulosti tak starý, a tak podrobný popis vánočních svátků.
Mimo jiné se v něm dále uvádí: "Na památku nebeské štědrosti křesťané ten večer vedou si štědře. I chudý otec snaží se potěšit své dítky alespoň rozžehnutím velké svíce. Staří lidé v ten den otvírají své dveře dokořán, aby kdokoli mohl vejít a přijmout pohostinství. I dobytku se přilepšuje do žlabu. Také měšce mají lidé na Štědrý den otevřené, peníze kladou mezi jídlo, nikoli však snad z pýchy, ale proto, aby byly po ruce, kdyby do domu zavítal nuzák."
