Na popsání historie filipojakubské noci jsem si půjčil doslovnou citaci z knihy Čtvero ročních období v lidové tradici, kterou napsala PhDr. Jiřina Langhammerová, dlouholetá vedoucí národopisného oddělení Národního muzea. Vysvětlení původu tohoto svátku má jistou spojitost i s mnoha dalšími svátky, které jsou pohanského původu.
Tendence minulosti překrýt mimokřesťanské podloží starých rituálů nebyly vždy důsledné a některé zvyky ani po staletích nezískaly křesťanskou podobu. Tak zůstaly stranou vážné pozornosti a vlivu církve i významné májové obřady. Skutečně jen názvem připomínají, že jsou součástí křesťanské společnosti a slaví se na den svatých Filipa a Jakuba, který do 19. století tradičně připadal na 1. května. Svátku předchází čarovná – filipojakubská noc. V evropském kontextu častěji označována jako noc Valburžina. Pro české kraje je prvomájová noc příznačná zvykem pálení čarodějnic. Pro pochopení významu tohoto mezníku jara se obrátíme až do středověku, ne však ke klasickým kulturám Řecka a Říma a z nich vyšlého světa křesťanství, ale ke kultuře starých Keltů, k jejich mýtům a jinému chápaní kalendáře. Keltové žili až do přelomu letopočtu na českém území a v našich zvycích, jak jsme již připomněli, zůstala řada motivů z jejich duchovního života.
