Dudák
Český dudák dávných časů
kouzelník byl pravý;
kde se zjevil a kde dudal,
všem popletl hlavy.
Český dudák, kudy chodil,
kde nadul své dudy,
kvetla radost, kvetlo štěstí,
kvetlo všecko všudy.
Český dudák, kde se zjevil
kde dudal jen málo,
všecko rázem výskalo si;
radostně se smálo.
Český dudák, kde kdy stanul
a dal dudám zněti
všecko k němu sbíhalo se,
jonáci i kmeti.
Všecko všudy sbíhalo se
z každé vůkol, strany —
staré babky, mladé ženy,
mládenci i panny.
Všecko všudy sbíhalo se,
v srdci žár i v lebce,
ba i děti tleskaly si
v smíchu na kolébce.
Všecko všudy sbíhalo se
pozbývajíc dechu,
jenom aby uslyšeli
zvuky jeho měchu.
Ba, i děti výskaly si
s myslí v radost vzňatou,
hošci s mámou skákat chtěli
a děvčata s tátou.
Český dudák uměl dudat
švarných písní kopu,
radostí se v krčmě každý
v skoku chytal stropu.
Skákal div že nevyletěl
povalovými stropem,
v žních-li bylo, rejdil třeba
snop s povříslem, snopem.
Podávky i dlouhé hrábě
vesele se chytly
a nesly se po strništi,
že se jen tak kmitly.
Český dudák dávné doby,
kam pak zašel asi? —
Už takové po dědinách
nejsou hodokvasy!
Už takové nejsou chvíle
jako starých časů,
už nemají české kraje,
takou švarnou chasu.
Už nemají české kraje
tolik nebes vláhy,
aby kvetly růžičkami
jejich domků práhy.
Aby kvetly růžičkami
radosti a štěstí,
o dudácích čarodějných
nikde ani zvěsti.
O dudácích čarodějích,
o veselé době,
všecko jako v těžkém spánku,
všecko jako v hrobě.
autor: Adolf Heyduk (1835 -1923)
kniha: Hrály dudy, autor: Čeněk Zíbrt (1864, Kostelec nad Vltavou – 1932, Praha)
vyobrazení: obraz, autor: Josef Strnad (1889, Praha – 1952, Praha)
