Dožinky: Tradiční lidová slavnost spojující lidstvo s přírodou
Sklizeň obilí vždy patřila mezi nejvýznamnější polní práce a když se chýlila ke konci, chystaly se na vsi dožínky. Tento tradiční obřad propojuje lidstvo s přírodou a odráží naši závislost na plodech země. Historie tradičních dožínek, dóženek, obžínek, doseček, dožaté neboli ukončení žní sahá až do daleké minulosti, kdy je již slavili Slované, pro které byly dožínky svátkem, jež velebil úrodu, přírodní bohatství a konec sklizně. Hlavními prvky těchto oslav je: poslední snop, slavnostní cesta z pole, dožínkový věnec a jeho slavnostní předání a následná večeře s veselicí.
Zmínky ve staročeských spisech dosvědčují, že radovánky na oslavu ukončení žatvy, při nichž se čeleď veselila na útraty hospodáře jsou doloženy již v XIV. století. Dokonce si v nich můžeme dočíst, že staročeský hospodář si v XV. stol. posteskuje, že čeleď chce veliký plat a pacholek už při najímání do služby si předem zamlouvá „dobré obžínky“.
„Jestliže jemu mzdy málo podám, hned s ním nesmluvím, to jistě znám,
než daj jemu, co on bude chtíti, a ihned chce dobré ožinky míti.“
Z původních dožínek se dochovaly i archaické motivy, spojené s dávnou vírou venkovských lidí v síly přírody s vazbou na mýty Země a Slunce, týkající se hlavně zvýraznění posledních dílů úrody. Např. se ponechával díl žatvy na poli jako usmiřující dar matce Zemi v podobě malého svazku obilí svázaného do jehlanu, s kytkou klasů na vrcholu, obecně se nazývá stodola.
Dalším důležitým prvkem obžínek je poslední čili dožínkový snop, který se různě zdobí do mužských nebo ženských šatů (motiv ženy zde vystupuje jako nositelka plodnosti) a pak se s velikou slávou, hudbou a zpěvem doveze domů. Tam se velmi často postaví vedle prvního svázaného snopu, kde zůstanou většinou po celý rok, jako symbol roční úrody. Tento poslední snop se nazývá „bábou“ a dále: děd, dědek, nevěsta, barbora, starý, žebrák…
Vlastní dožínky pak začínaly společnou, slavnostní cestou z pole. K ní si ženci a žnečky ozdobili používané polní nářadí: kosy, srpy, hrábě, roubíky polními květy a klasy. Věnce z polního kvítí a klasů zdobily hlavy mladých žneček, kytky z klasů zdobily i oděv, ženy je měly za živůtkem, muži za klobouky. K tomu ke všemu patřil místy dokonale vyčištěný a vypletený povoz, žebřiňák, který měl ozdobený potah, ať již koňský nebo volský. Kdo se vešel, usedl na vůz, ostatní šli za vozem. Za zpěvu, často i s muzikanty, se vypravili slavnostně odění ženci (nejčastěji v kroji) k hospodáři, který si je na sklizeň najal. V čele šla nejvýřečnější a obyčejně také nejhezčí žnečka oděná do slavnostního kroje, hlavu majíc ozdobenou věnečkem z polního kvítí a v rukou nesla pečlivě upletený dožínkový věnec, uvitý z obilí a ozdobený polním kvítím. Žnečka pak před hospodářem pokračovala verši, ve kterých mu přeje ke sklizené úrodě štěstí a zdraví.
Se srdečným přáním a vážným vinšováním
vstoupili jsme do příbytku Vašeho.
Pantáto a panímámo, to Vám vinšujem,
aby vás Bůh ještě mnohá léta,
ve zdraví a čerstvosti zachovati ráčil,
tak abyste ku potěšení a oblažení
ještě hodně hojnech žní požívati mohli!
Po skončení uvítacího obřadu předala žnečka hospodáři dožínkový věnec, který si hospodář doma nechával až do jarní setby. Hospodář poděkoval všem za oddanost a spolupráci. Chasu obdaroval penězi a pozval je na slavnostní večeři na niž se již napřed napeklo koláčů, buchet s mákem a velkých buchet (tzv. „mílové buchty“, dvě na jeden pekáč) a byla také připravena chmelovina na osvěžení hrdel ženců. Obžínky se zakončily veselicí, při níž se zpívalo a tančilo v družné pohodě až do noci a často i do brzkého rána.
Takto popsal dožínyk (obžínky) K. J. Erben:
Za zdraví našeho pána, kterej nám pivíčko dává,
za zdraví celýho domu, že máme pečeni k tomu!
To jsou dobrý, zlatý časy, ty zlatý obžínky,
máme pivo, máme maso, k tomu kousek hnětinky. (z Prácheňska)
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov a Český lid
kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt
kniha: Čtvero ročních dob v lidové tradici – Jiřina Langhammerová
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
