Lidová vesnická slavnost pořádaná na ukončení vymlácení obilí (kolem roku 1880)
Když se ve stodole domlátilo poslední obilí, stal se tento den pro všechny mlatce v hospodářství dnem slavnostním. V každém stavení to byl, ale jiný den, protože málokdy se stalo, aby se u všech sedláků vymlátilo ve stejný čas. Přesto se domlaty slavily hlučně a vesele, tak jako dožinky. Čím však bylo hospodářství větší a čím více bylo mlatců, tím bývala slavnost veselejší.
Nebyla-li v den posledního domlatu nějaká nutná práce venku šli do stodoly „na starýho" také mužští čeledínové, oráč (pacholek, koňák), volák, pohůnek, nádvorník a pasák. Ze ženské čeledi staršinka, mladšinka, třetínka, a někde chůva i mlatci. Všichni šli domlátit „starýho", totiž ten snop obilí, který byl o žních nejprvněji do přistodůlku (část stodoly) vložen a je tudíž v stodole nejstarší a také nejposlednější. Když nádvorník poslední snop z přistodůlku přes voplateň na mlat vyhodil, zavolal:
„To je von!"
