Doma
Zas v duchu letím domů zpátky.
Krok každý třpytem vyzlacen.
Má duše světí slavné svátky:
zřím domov — třeba ve snu jen!
Krajina šírá bez hnutí je,
smráká se venku — smutný den.
Zem snivou sníh již zcela kryje.
Je teplo doma u kamen.
O domove, ó družné teplo!
Chci v duchu na vše vzpomínat.
V okénkách zazářilo světlo
a svítí — mohu na cestu se dát.
Již slunce vrátilo se zpátky
a den se valem připozdil . . .
Dnes z půdy snesou kolovrátky.
Slyš jejich známý vrkot, kvil!
Je na vsi ticho. Uvnitř ale
tam ohlas jiných světů zní,
tam chodí v kráse neskonalé
z pohádek bílé princezny.
Ponocný s krokem kymácivým
v roh plným dechem zaduje
a do okolí echem snivým
zaléhá: »Půlnoc už tu je.«
autor: B. Radlický, zdroj: Vlasť, 1908, č. 3 (Zimní pohádka)
