Ke staročeským velikonočním svátkům patřila i řada zvyků, v omezené míře dodnes žijících a udržovaných zvláště na Velikonoční pondělí. Velikonoce ovšem zdaleka nejsou jen pouhými "svátky jara" - jde o ústřední tajemství celé křesťanské víry, kterou je skutečnost Kristova zmrtvýchvstání. Právě v této souvislosti slavili naši předkové v těsné blízkosti Velikonoc i svátek, který měl své místo v pátek po bílé neděli a patřil k nejslavnějším dnům starých českých křesťanů. Byl to takzvaný Den ukazování svátostí, který se slavil přičiněním císaře Karla IV. od poloviny 14. století. V Praze byly ostatky ukazovány od roku 1349, a to 12 dubna.
Byly vystaveny na pražském Karlově náměstí, při kapli Božího Těla k veřejné úctě. Šlo o říšské klenoty a relikvie světců z pokladu svatovítského i karlštejnského. Podobné slavnosti se u nás konávaly i jinde, například v Českém Krumlově. Do Prahy přicházely v tento den tisíce poutníků a jejich velikonoční radost se tu snoubila s radostnou připomínkou Kristova vítězství.
