Den svatého Valentýna a jeho evropské kořeny
Málokdo ví, že valentinské oslavy rozhodně nemají původ ve Spojených státech, ale na starém kontinentu. U nás oslavujeme svatého Valentína minimálně již od dob vlády Karla IV. Je to den, kdy se posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tradičním motivem srdce jako milostného symbolu. Je to také den, kdy se vyznává láska, projevuje náklonost a úcta. Legenda říká, že za vše, co se v tento Den svatého Valentina děje, můžeme poděkovat knězi Valentinovi. Claudius II., vládce Říma (3. st.), zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později 14. února popraven.
Svátek sv. Valentina pak pravděpodobně splynul s pohanským svátkem Lupercalia, který byl slavený v polovině února ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, mu měla být věrná až do konce oslav. V Římě se měla 14. února oslavovala i bohyně Juno, považovaná za ochránkyni partnerských vztahů v manželství a ochránkyni rodin. Ženám byly z toho důvodu v rodině dávány květiny.
Poprvé byl 14. únor a Valentinův svátek spojován s láskou až od 14. století. Zasloužil se o to anglický básník Geoffrey Chaucer ve své básni Ptačí sněm, kterou složil jako poctu k zasnoubení anglického krále Richarda II. s princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. Ačkoliv byl sňatek uzavřen z politických důvodů, vzplanula prý mezi manželi velká láska. Nicméně faktem zůstává, že to byl právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv. Valentina patrona zamilovaných a že právě jeho dílo způsobilo, že svátek je ctěný a populární především v zemích s anglosaskou tradicí. Jde tak o první písemný doklad propojení romantické tematiky s kultem svatého Valentina, který v básni vystupuje jako patron čisté a oddané lásky.
Podle historiků jsou souvislosti 14. 2. se svátkem zamilovaných i v probouzející se přírodě, kdy ptáci začínají své svatební tance. Odtud snad vychází i počátek tradice v Anglii, kdy lidé v minulosti věřili, že právě 14. února si ptáci volí své partnery, zejména pak holubi a holubice, kteří jsou známí tím, že celý život zůstávají v jednom svazku. Z britských ostrovů pochází i starobylý zvyk zasílat na svátek sv. Valentina milované osobě milostné anonymní dopisy. Například na začátku 19. století pošta v Anglii doručila 60 tisíc valentinských pohlednic. Od poloviny 19. století se pak rozšířily poštovní známky, jejich cena klesla a pohledy si mohla dovolit posílat spousta lidí. Díky tomu se tento zvyk rozšířil ještě víc.
V dřívějších dobách byl prý 14. únor nazýván i "miláčkův den", protože se zasazoval "Miláčkův polní salát." Také se vytvořila pověra, že svobodná dívka si vezme chlapce, kterého na Valentina spatří jako prvního. Toho hned z rána s kytkou v ruce využívali mladí nápadníci.
Existuje množství valentýnských legend, mnohé jsou plodem až posledních desetiletí či spíše let. Jedno je jisté, zvyk posílat na svátek sv. Valentina dárky milovaným osobám vzešel z anglosaských zemí.
zdroj: www.catholica.cz a FB: Stará Šumava a kousek Českého lesa, archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice Adolf Liebscher
