Dárek od Ježíška
Milejšího nadělení jistě není
v srdci malé hospodyňky,
nežli pěkně malované,
od Ježíška darované
nádobíčko do kuchyňky.
V čem se vaří, v čem se smaží,
v čem se praží,
všecko to již Milka měla;
pánve, váhy, mísy, války —
jenom konvice a šálky
byla by tak ráda chtěla!
Jaká radost: již jsou tady!
Ve dvě řady
stavila je na ubrousek,
konvičku na každou stranu
na kávu a na smetanu.
Jak se třpytil každý kousek!
„Tatíčku můj nejzlatější, nejmilejší!
Jak se těším celou duší,
že tě za vše dobrodiní
mohu aspoň pozvat nyní
na svačinu, jak se sluší!“
„Z kuchyně již na stůl nosím;
sedni, prosím,
ať nám nevystydne káva!“ —
Prázdným šálkem otce hostí,
ale plné upřímnosti
srdéčko mu jistě dává.
Když pak večer šťastnou Milku na postýlku
v náručí svém nese matka,
jistě dívenka jí poví:
„Chutnalo to tatínkovi!“
Pravdu máte, ústa sladká!
autorka: Eliška Krásnohorská (1847, Praha – 1926, Praha)
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
