Vyprávění o vdolcích zvaných rozpíčky i z knihy Školák Kája Mařík
Rozpíčky jsou vdolky, vdolečky, které se dělaly z ječné mouky. Krajově byly i nemaštěné a nejčastěji se plnily a plní mákem, švestkami nebo povidly. Krajově mohou být nahoře i pootevřené a nezapomenutelnými se staly i díky knize: Školák Kája Mařík a zde je krátká ukázka:
Aby nebylo smutku konce, řekl tatínek: „Maminko, dnes dostane Kája k obědu jen malý kousíček rozpíčku!“ Rozpíčky! Dnes mají rozpíčky! Ty jsou ještě lepší než „čikuláda“. Maminka do nich dává trnková povidla, říká: „U nás to tak dělají.“ Křupou jako lískové oříšky. Kája dostal vždycky dva. Byly veliké jako točenice (pečivo, dnes Jidáše), ale on zmohl oba.
Dnes tatínek řekl: „Dostane jen malý kousek!“ S tatínkem nejsou žerty. To je jisté. A maminka bez tatínka neudělá nic. To ví Kája už dávno. Třeba by si ráda poslední sousto od úst utrhla a dala mu je, ale když řekne tatínek: „Nedáš maminko!“, nedá. „To jsem mohl raději v té škole zůstat,“ pomyslil si Kája. „A ona to přece nebude legrace. Škola není les, ani hájovna!“ řekl přece strýček hajný. Kája se dvakrát zakousl do rozpíčku a umiňoval si, že už víckrát ze školy neuteče.
Úryvek z knihy: Obrázky ze staré školy, Fr. Wenig
Ve dnech postních maso vůbec do domu nepřišlo; tu postil se i drozd. Hovězí polévku měl otec lepší, ostatní silně rozředěnou. Hlavním jídlem bývaly nejčastěji knedlíky, ale také vdolky, jindy „rozpíčky“ (velké nemaštěné vdolky) nebo lívance; všecka tato jídla dělala se z ječné mouky. „Děti, jezte rozpíčky, maso vám nemohu dát, je vás mnoho“, říkával otec. (1917)
Jak rozpíčky popisuje „Příruční slovník jazyka českého“, 1935
rozpíček (rozpeček) - hrubší vdolek, placka nebo bochníček z míchané mouky, zvl. také z posledního těsta při pečení. Matky a ženy pekly mužům a synům na cestu „rozpíčky“. (Baar). Doma odloží děti tašku s učením, vyloudí na matce vdolek nebo rozpíček a půjdou „běhat“. (Baar). Na masopust dostanou (žebráci na Domažlicku) po šišce a na každé svátky po rozpečku.
Různých krajových významů mají rozpíčky více a jasno nám v tom neudělá ani jejich popis z časopisu Český lid z roku 1892:
Z chleba dělávají u nás často topinky, rozpek nebo rozpíčky — všecky tři názvy jsou stejně běžný. Chléb se z tenka skrojí na skývky, natře solí a dá se do horké trouby usušit; jak se vyndá z trouby, natře se po obou stranách česnekem a pírkem se řádně omastí.
Můžeme se setkat i s popisem Boženy Němcové z putování po Slovensku, že rozválenky jsou rozpíčky: tenké placky na způsob poplamenic. (placka z chlebového těsta pečená na okraji chlebové pece, podplamenice)
Básnička z Klatovska
Pod panskýma stájema tečou potůčky:
že pansky děvečky pečou rozpíčky;
zadělaly je studenou vodou:
předce je chválily, že dobrý budou.
Přišla tam Marjána s dlouhými prsty,
vona jim pobrala rozpíčky všecky:
dejte jí zvonec, na krk rondličku,
aby zazvonila tomu rozpíčku. (kolem roku 1845)
A na závěr poslední ukázka z knihy: Pohorská vesnice
„Vet, divíš se“, usmála se Manka. „No, hu nás se nepečú oblátky, hu nás rozpičky s medem ha makem polité, hale šak si to mnoho neodevzdá, ha zelí, hrách, vařené ovoce máme teky, jako hu vás.“ (Pohorská vesnice)
Recept na rozpíčky Káji Maříka
těsto: 250 ml mléka, 70 g rozpuštěného másla nebo hery, 70 g cukru krupice, špetka soli, 1 vejce, 500 g hladké mouky, 20 g čerstvého nebo 2 lžičky sušeného droždí
náplň: 150 g mletého máku, moučkový cukr, 3-4 vrchovaté lžíce povidel, 1 lžička skořice, trochu mléka, dále: 1 vejce, 1 lžíce mléka, moučkový cukr, mletá skořice.
a postup najdete zde: https://www.mamincinyrecepty.cz/kynute/rozpicky-kaji-marika
zdroj: knihy: Školák Kája Mařík, Obrázky ze staré školy a Pohorská vesnice
vyobrazení: fotografie, Skanzen Veselý kopec
