|
Jaký je to Mikuláš?
tenhle přece není náš!
Náš nosívá dárky v torbě,
tenhle ten je vozí v korbě!
|
Náš je štíhlý velikán,
ale tenhle tučný pán
sotva by mu sahal k pasu;
s takovým nám jděte k ďasu!
|
|
Náš má řízu jako kment,
kožich tenhle sakulent;
mitru náš, ten s hejlem v líci
má na hlavě beranici!
|
Náš má berle zlatý skvost,
ten ni hůlky pro radost;
takového v našem kraji
Mikuláše neuznají.
|
|
Takového všechen lid
za hračkáře bude mít,
z Berlína jenž lstivým svodem
do Čech přišel za obchodem.
|
Náš chodívá s andělem,
ten Bůh ví, s kým přišel sem;
snad, jak se, tak často stává,
na splátky své hračky dává.
|
|
Má jich sice dost a dost,
ledaskomu pro radost,
s vojskem bedny velké tíhy,
ale ani jedné knihy.
|
Ani jedné knihy! Uj!
Bůh nás před ním opatruj,
ať si jinde kejkle páše,
my chceme svého Mikuláše!
|
|
Náš je skrovný, prostý jen,
pyšný boháč však je ten,
vždyť, co stojí jenom v báji,
jeleny si chová v stáji.
|
Těch pro větší lesk a čest,
do korbice zapřáh šest;
samé pěkné paroháče,
jen ať jízdy neopláče!
|
|
Do korbice rychle snes
těch svých hraček velkou směs;
pro koho? Hm, proč se ptáte?
Snad jen zase pro bohaté!
|
S jelenem dál jelen tíh,
cupal, dupal v měkký sníh;
převrhla se korba s dary,
teď jest všecko na mancáry.
|
|
V závěji jsou saně kdes,
jelenové skáčí v les,
na cestu jim měsíc svítí;
nač by měli v jařmu dlíti?
|
Mikuláš, jenž potah ved,
ze saní slít první hned,
vyhrabal se s velkou prací,
ale dary s korbou ztrácí.
|
|
Nezbylo mu, s hloubky vzdech,
jen co nese na zádech,
na cestě se někde zvrátí
a, co zbylo, také ztratí.
|
Až mu přijdou z domu vstříc,
nebude mít zhola nic,
smutně bude hlavou kývat,
až uslyší děti zpívat:
|
|
»Jaký je to Mikuláš?
tenhle přece není náš!
Náš nosívá dárky v torbě,
tenhle ten je vozí v korbě
|
Nech si jen svůj různý tret,
hajdy domů, hajdy zpět;
krásnějšího matky naše
mají pro nás Mikuláše!«
|
