Dříve to bylo velice oblíbené období, provázené nejen duchovním rozjímáním, ale také bujarým veselím a nejrůznějšími zvyky, z nichž se do dnešních dnů dochovalo především stavění májů a na Moravě slavné Jízdy králů. Tento čas provázejí i bohaté a svým charakterem různorodé a starobylé obyčeje, které se vážou k vodě a zeleni, k vodním pramenům a k ochraně hospodářství. Vystupuje v nich mládež ve zvláštním ustrojení i v maskách, v průvodech, obchůzkách, obřadních hráh a tancích, v soutěživých jízdách na koních a určuje svého krále a svou královnu. Období letnic končí Slavností Těla a krve Páně, lidově „Božím tělem“, které se slaví deset dnů po svatodušní neděli.
O pojmenování svatodušních svátků:
Svatodušní svátky připadají na dobu, kdy se všechno zelená a kvete, lidé jim proto říkali „zelené“ nebo „rozálie“- podle růží. V lidovém prostředí se jim přezdívalo „letnice“. V katolické církvi se slavily a slaví padesát dnů (sedm týdnů) po Velikonoční neděli. Podle starého zákona šlo o den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj získal od Boha soubor pravidel známý jako Desatero přikázání. Proto se také Božímu hodu svatodušnímu často říkalo svátek Seslání Ducha svatého (Pentacostes). Velice jednoduché vysvětlení názvu Svatodušní je, že jde o spojení slov "svatého Ducha". Protože sv. Duch sestoupil v ohnivých jazycích, byla na jejich památku stanovena červená jako liturgická barva svátku.
