„Povězte mi, babičko má, co že rány svírá…“ Těmito slovy začíná známá Nerudova Balada horská, jedna z nejkrásnějších v české literatuře. Básník líčí zázrak, který se stal ve vesnickém kostele: naivnímu venkovskému chlapci se zželelo Krista, rozpjatého na kříži před oltářem, snil o tom, jak by vyléčil jeho krvavé rány. Podle rady bábiny nasbíral jitrocele a jahodení. Jitrocelovou šťávou potíral probodené ruce a nohy i hlavu, zmučenou trním a přikládal pak chladivé listí jahodové. Božská vůle vyplnila zbožné přání prosté dětské duše. Podnes prý mají v horském kostelíčku zázračný obraz Trpitele, který „nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele…“
Balada horská
"Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá,
po čem člověk, těžce raněn, předce neumírá?" -
"Rány hojí otevřené na tom lidském těle
jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele." -
"Řekněte mi, babičko má, co se dobře dává,
je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá?" -
"Na tak těžký úpal hlavy pomoc jiná není
nežli mladé jarní listí z lesní jahodeni."
