Babí léto
Brunátně bronzové listí
na bucích v slunci se rdí,
a hrozen krev svoji čistí
do zlata na bílé zdi.
Žloutkové krajkoví z břízy
na zšedlé pasece vlá,
zachytá hedvábnou přízi,
již trousí přadlena mdlá.
Průhledné obzory kynou,
a hory bližší v nich jsou,
oblaka ticho se šinou
a letní nádheru lhou.
V přeludu barev a svitů,
jež kypí z bučin a luk,
schází však k vlavému žitu
drozdův a skřivaní zvuk.
V tom tichu rolí a plání
a v tichu oblak i cest
cos ptačím jásotům brání,
a nesmí petrklíč zkvést.
Jen slyšet zřetelně z dáli,
v šelestný lupenů pád
jak začli tkalcové malí
na bílé rubášky tkát.
autor: Fr. Serafínský Procházka (1861, Náměšť na Hané – 1939, Praha), Vinobraní, 1911
vyobrazení: pohlednice, Oto Bubeníček (1871, Praha – 1962), Podzim
