Hned na začátku si připomeneme význam jména: je hebrejského původu, které má dlouhou historii sahající až k biblickým příběhům. Vychází ze slov "chana" nebo "channah", tedy milostivá, milá, milostiplná. Podle Bible byla svatá Anna matkou Panny Marie. I dnes je stále patronkou mnoha lidí v nouzi, kteří ji prosí o požehnání. Jedno z nejoblíbenějších ženských jmen v ČR. Domácí podoby: Anička, Anka, Anča, Andulka, Nanynka, Aňa, Ančinka.
Ze starých kronik:
Při posledním (počátek 20. století) sčítání lidu v Rakousko-uherské monarchii bylo napočteno na 1 800 000 žen a dívek s křestním jménem Anna, to bylo asi 8 procent všeho něžného pohlaví. V Čechách a na Moravě, bylo křestní jméno Anna také velmi oblíbeno a procento žen s tímto jménem bylo jistě větší než v celé monarchii. Nemáme sice proto přesné statistické údaje, ale pokusíme se vše doložit na několika spíše nahodilých důkazech z různých dob.
B. Jelínek, který, v obci Dolní Rovni na Pardubicku sestavil statistiku ženských jmen od roku 1500 až 1848 z tamních úředních zachovaných registrů bývalého pardubického panství udává, že největší počet tam jmenovaných žen (z celkového počtu 624) vždy nejrozšířenější křtící jméno měla Anna, jichž napočítal celkem 166, to jest 26 %, tedy více než čtvrtina celého ženského pokolení. Zajímavé je, že tento poměr byl v celku stejný jako ve století XVI., tak i ve století XIX. Do knih bylo jméno zapisováno v čisté své formě, ale dosti často, také podle lidového užívání, jako Nána, Anka, Anda. B. Jelínek sestavil podobně jména všech žen z r. 1651 i v obcích Dolní a Horní Roveň, v Ceradicích a Komárově a tu napočítal z 211 příslušnic něžného pohlaví 58 Aniček.
Vilém Koleš ve vlastivědném sborníků „Staré Třebechovice“ otiskl statistiku obyvatel městečka Třebechovic pod Orebem z r. 1650 dle křestních jmen. Aninky byly na místě druhém v počtu 95, asi 20 %. Hana Štěpánková píše o oblibě jména Anny na Chodsku: „Nebylo u nás rodiny, kde by neměli alespoň jednu Aninku. Po mámě nebo po bábě přecházelo toto křestní jméno.“ V Sudoměři na Mladoboleslavsku v letech 1850—1860 téměř všechny manželky hospodářů měly jméno Anna.
Oblibu a rozšířenost jména Anny tlumočí též naše národní písně. Jen v Jindřichových nevelikých sbírkách písní chodských je 58 písniček o Haničkách, Andulkách a Naninkách.
Oslavují-li jméno Anna písně světské, což teprve jak uctívají jméno svaté Anny písně lidové, věnované výhradně svaté Anně. Nejedna z těchto písní je věnována pouze uctívání tohoto jména.
Jméno Anna je rozšířené i v našich českých dějinách ve kterých zvoní a zvučí se všech stran a nejednou velmi líbezně. Upozorním jen na několik z panovnického rodu: Anna Přemyslovna zahajuje řadu královských Anen u nás. (Nejstarší z dětí Václava II., potomní (pozdější) manželka Jindřicha Korutanského.) Dále druhá a třetí choť Karla IV., Anna Falcká a Anna Svídnická, choť Vladislava II. Anna z Kandale, jež byla matkou spanilé a dobré Anny Jagellovny atd. Ovšem toto jméno ve všech dobách patřilo nejen královnám, ale stejně tak všem stavům a třídám celého národa. Ze šlechtických rodů uctívali sv. Annu Martinicové, Šlikové a pánové z Talmberků. (Podle legendy obraz sv. Anny u sv. Apolináře se krví potil, když měl někdo z jejich rodu zemřít. Hraběcí rodina Šliků dala razit tolary s obrazem svaté Anny.)
