Historie adventního věnce sahá až do severské mytologie pohanských tradic, kdy lidé v hluboké zimě zapalovali svíčky na zeleném kole z větviček. Zelená barva ve spojení s kruhovým tvarem pro ně symbolizovala pokračující život. Následně tento zvyk přejali východoevropští křesťané a už v 16. století vznikaly první adventní věnce, ty se ale těm současným vůbec nepodobaly. Pro křesťany kruhový věnec představuje Boží věčnost a symbolizuje také ustavičnou cestu slunce a zároveň i pospolitost. Větvičky jehličnanů jsou symbolem věčného života, nezničitelnosti a plamínky hořících svíček mají připomínat Krista, světlo vítězící nad temnotou.
Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnce dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.
